Home   Montessori metoda

Montessori metoda

Alternativní škola nazvaná podle Marie Montessori (1870-1952), italské lékařky, pedagožky, průkopnice mírového hnutí a organizátorky boje za práva dětí a žen. Patří k nejvýznamnějším postavám reformně-pedagogického hnutí.

Původně se věnovala mentálně postiženým dětem. V roce 1907 založila v Římě „Dům dětí“ (Casa dei bambini), kde vytvořila originální edukační prostředí v duchu výrazného pedocentrismu a důvěry ve spontánní seberozvíjení dítěte. Vycházela ze zkušeností s duševně postiženými dětmi a zejména z vlastních pozorování dětí v různých situacích.

  • Základním smyslem Montessori koncepce je vytvářet takové edukační prostředí, které umožňuje normální, přirozený vývoj dětí. Vnitřní potřeba „něčemu se naučit“ se vyvíjí v tzv. senzitivních fázích. Jde o určitá období, v nichž je dítě zvlášť citlivé pro vnímání a chápání určitých jevů vnější reality, Jsou to např. senzitivní fáze pro rozvoj pohybových činností, řeči, morálního cítění atd. Úkolem výchovy je připravovat podněty a prostředky specifické pro tyto fáze. Teprve když okolní edukační prostředí odpovídá vnitřním potřebám dítěte, když je mu umožněno, aby jeho „absorbující duch“ přijímal nabídku od dospělého, může se uskutečňovat „normální“ výchova.
  • Individualizaci vzdělávání umožňuje předem připravené prostředí. Zásadní roli hrají speciální pomůcky, které jsou klíčem k poznání světa. Pro malé děti to jsou pomůcky ke cvičení činností „praktického života“ a speciální pomůcky pro rozvoj smyslů, rozvoj řeči, rozvoj matematických schopností aj.
  • IV procesu učení, kdy vychovatel ustupuje do pozadí, je rozhodující vnitřní tvořivost dítěte. Montessori hovořila o tzv. fenoménu polarizace pozornosti, který objevila, když pozorovala děti při práci – hře. Jedná se o mimořádně silné a dlouhé soustředění na určitou činnost, jehož je schopné i malé dítě. Při tomto zaujetí se dítě vnitřně rozvíjí a mění. Vzdělávací princip Montessori pedagogiky lze shrnout do požadavku dítěte vůči vychovateli: „Pomoz mi, abych to mohl udělat sám.“
  • Charakteristické pro didaktickou koncepci Montessori je slučování dětí různého věku a odmítání striktního rozdělování podle ročníků. V těchto věkově smíšených skupinách má vznikat na základě harmonického soužití, spolupráce a vzájemné pomoci jednotlivců vědomí sociální jednoty, v níž je jedinec respektován ostatními subjekty a ve které se může bez překážek uplatňovat.
  • Zvláštní postavení v této škole zaujímá tzv. kosmická výchova. Jejím smyslem je poskytovat dětem povědomí o vzájemných vazbách člověka a přírodního prostředí a přispívat s vytváření zodpovědnosti každého jedince za důsledky vymožeností uměle vytvořené kultury a civilizace. K tomu se využívá projektové vyučování.

Montessori pedagogika dosáhla mezinárodního rozšíření. Už v roce 1929 byla založena mezinárodní společnost (Association Montessori Internationale – AMI), která propaguje toto alternativní hnutí. Nejvíce se Montessori školy rozšířily v Německu a Nizozemí, a to jak v soukromém, tak i ve veřejném(státním) školství. Většinou jde o mateřské školy a základní školy.

Mnozí současní výrobci učebních pomůcek v západní Evropě označují své výrobky jako didaktický materiál koncipovaný v duchu zásad pedagogiky M. Montessori. Tento materiál je předváděn na velkých výstavách – např. každoročně na výstavě Didacta v Duseldorfu. Tím se pedagogické ideje Montessori šíří v řadě škol, které se mezi alternativní nepočítají.

Také v České republice existují některé mateřské a základní školy, které využívají prvky Montessori pedagogiky. Nejdále pokročilo „Centrum volného času pro děti a mládež Marie Montessori“, které je zřízeno při Vyšší pedagogické škole v Praze 6. Ojedinělou publikací je příručka „Marie Montessori aktuálně“, která se zabývá možnostmi aplikace montessoriovské koncepce v české škole.


PRINCIPY PEDAGOGIKY M. MONTESSORI

  1. Dítě se učí v prostředí, které mu vyhovuje.
  2. Učí se pomocí speciálních pomůcek formou pokusů a omylů a díky tomu se učí samo.
  3. Učení probíhá spontánně od konkrétního k abstraktnímu.
  4. Dítě si samo vybírá činnost, kterou chce vykonávat.
  5. Dítě dokáže porovnat svoji vlastní práci s předlohou.
  6. Dítě se učí pečovat o sebe a životní prostředí.

PEDAGOGIKA MONTESSORI

Utváření nového vztahu dospělého k dítěti

  • Chování učitele k dítěti je vždy plné respektu k jeho individualitě jako k hotovému člověku.
  • Dospělý nemá žádné právo dítě formovat a manipulovat, zaměřuje se na vlastní záporné povahové rysy namísto pozorování záporných vlastností dětí
  • Učitel je rádce a rovnocenný partner, který dítěti pomáhá na jeho cestě objevování a učení se, projevuje maximální vstřícnost, otevřenost, trpělivost k dítěti.

Vlastní objevování poznatků samotným dítětem

Tj. klíčový princip výchovně vzdělávací činnosti Montessori pedagogiky. Potřeba učit se porozumět okolí, vyznat se v souvislostech je v nás zakodována přímo geneticky. Při výchově a učení stačí respektovat individuální vývoj a využít senzitivní fáze každého dítěte.

  • Senzitivní fáze jsou zvláštní vnímavosti k získávání určitých schopností. Trvají jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, at jsou využity nebo ne. Lidé se nikdy jisté věci tak jednoduše nenaučí, jako v odpovídající citlivé fázi.
  • Polarita pozornosti je maximální koncentrace na určitou práci. Pokud je dítě takto zaujato, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo.
  • Věcné prostředí připravené pro aktuální senzitivní období jednotlivých dětí (speciální výukový program a materiály, proces osvojování poznatků)
  • Osobnost učitele
  • Láska dítěte
    • k dospělým – zpětná vazba pro učitele
    • ke druhým dětem – respektování, spolupráce a pomoc mezi dětmi
    • k prostředí – vlastní uspokojení a radost dítěte

SVOBODA A VOLNOST

Svoboda a volnost nejsou nekonečné, realizují se v určitých mezích.

Svobodné není dítě, které se v jakémkoli prostředí chová tak, jak ho napadne.

Aktivitu dítěte je třeba podporovat v každém směru. Jediným omezujícím momentem je slušné chování a pořádek.

Ke svobodě a disciplíně musí dítě dospět vlastní aktivitou, dobrovolně přijímat omezení. Poslušnost nelze vyžadovat tvrdostí a represemi, ale je třeba pomoci dítěti k ní dospět.

Učitelé i rodiče se musí na svoji práci s dětmi vnitřně připravovat tím, že člověk sám sebe systematicky studuje, pracuje na sobě,aby se mohl postupně zbavit všech svých zakořeněných defektů, které stojí v cestě jeho zdravým vztahům k dětem.

Jednoduše geniálním cvičením Marie Montessori pro rozvoj svalové koordinace chůze, držení těla a rovnováhy je takzvaná ELIPSA.

Elipsa je cvičení psychické a fyzické rovnováhy, klidu, ticha, harmonie a koncentrace pozornosti. Je vyznačena na zemi v dostatečné velikosti a v šíři dětského chodidla. Platí však pravidlo, čím je čára užší, tím těžší je cvičení.

Po částečném zvládání samotné chůze po elipse, se může přistoupit k obtížnější variantě, kdy děti chodí a zároveň nosí rozličné předměty v obou rukou. V tomto momentě nastává obrovská koncentrace pozornosti s využitím zapojení obou hemisfér a svalů celého těla.

Vše se dělá v úplné tichosti, beze slov, klidně a jemně. Děti se učí nevybírat si pouze kamarády, ale všímat si, kdo ještě nebyl a zapojit ho. Ani učitel by neměl elipsu uspěchat. Některé děti krouží několikrát, mockrát, dokud se jejich potřeba neuspokojí.

Při elipse se děti učí i trpělivosti. Musí umět počkat, než na ně přijde řada. Zároveň se učí respektu, když některé dítě chodí a chodí. Učitel se musí přizpůsobit potřebám dětí. Je dobré používat hudbu, která umocňuje emocionální zážitky z této činnosti.


Práce s chybou

Žáci nejsou za chyby trestáni nebo záporně hodnoceni, ale mají jim být ukazatelem toho,co ještě je třeba procvičit či zopakovat.

Chyba je chápána jako běžný, přirozený projev v procesu učení, jako užitečná součást řešení problémů a jako bohatý zdroj nových poznatků.

Materiály a pomůcky jsou připraveny tak, aby si dítě samo mohlo zkontrolovat správnost řešení, najít a opravit chybu – vlastní chyby tak napomáhají v dalším učení.

Učitel by neměl používat negativní hodnocení, ale například nabídnout dítěti znovu tentýž materiál, aby mělo možnost si samo všimnout svých chyb a opravit je.


Montessori zájem o učení

Dr. Montessori věřila že vzdělávání v raném dětství by nemělo spočívat v „plnění“ dětí fakty, ale v rozvíjení vrozené touhy učit se.

Cvičení praktického života

V této oblasti třídy děti rozvinou svoji koordinaci a pohybové dovednosti zatímco se zabývají každodenními aktivitami. Stávají se jistými a nezávislými ve věcech sebeobsluhy, slušného chování a péče o prostředí.

Smyslová (senzorická) cvičení

Malé dítě se setkává s okolním světem prostřednictvím svých smyslů. Protože děti zcela přirozeně používají své smysly k pozorování a zkoumání během raných let, Dr. Montessori cítila, že je to ideální čas dát dítěti vybavení, které by zostřilo jeho smysly a umožnilo mu porozumět mnoha dojmům, se kterými se setkává.Smyslové materiály pomohou dětem rozlišovat, roztřídit a dát do souvislostí novou informaci. Tento proces je začátek vědomých znalostí. Konečným cílem smyslových cvičení je intelektový růst.

Matematika

Dr. Montessori demonstrovala, že jestliže má dítě přístup k matematickému vybavení od raného věku, může snadno a radostně vstřebat mnoho faktů a dovedností aritmetiky. Navrhla konkrétní materiály které reprezentují všechny druhy kvantity. Objevila, že dítě, které zaujme počítání se rádo dotýká nebo pohybuje položkami, zatímco je pojmenovává (počítá). Později tím že toto vybavení kombinuje, odděluje, skládá a srovnává objevuje základní operace aritmetiky. Tato aktivita děti uspokojuje a baví mnohem více než učení „na papíře“. Nakonec se vyvine časné nadšení pro svět čísel.

Jazyk

V Montessori třídě děti znají fonetické zvuky dříve, než je jim představena pohyblivá abeceda a písmena ze smirkového papíru. Individuální představování materiálů jazyka umožňuje využití každého období zájmu dítěte o čtení a psaní. Zájem dětí o čtení nikdy není uspokojený jednotvárně. Děti jsou vedeny k prozkoumávání knih a k hledání odpovědí na své otázky, ať už jsou o žábách, raketách, hvězdách nebo požárních autech.

V Montessori třídě je dětem gramatika představena hrami.

Geografie

Velké dřevěné puzzle mapy patří mezi nejpopulárnější aktivity ve třídě. Nejprve děti používají mapy jednoduše jako skládanky. Postupně se učí jména zemí, informace o klimatu a produktech. Děti se také učí formy pevniny a vody ( ostrovy, poloostrovy,…).

Historie

Montessori program nabízí dětem konkrétní představu o historii. Děti pracují s časovými přímkami. To jsou velmi dlouhé pruhy látky, které se rozbalí a rozprostřou na podlahu. Různá období historie mají odlišné barvy.

Věda a příroda

Dětská přirozená zvědavost je stimulována projekty objevování a experimentu které pomohou dětem dojít k jeho vlastním závěrům. Součástí třídy a zahrady jsou rostliny a živočichové, péče o ně vede děti k porozumění všem živým věcem.

Kulturní uvědomění

Děti získají vědomí světa kolem nich tím, že studují jiné země; jejich zvyky, jídlo, hudbu, klima, jazyk a zvířata. Toto pomáhá zvýšit dětské vědomí o ostatních lidech a získat pochopení a toleranci pro všechny lidi světa.

Umění a tvořivost

Svoboda tvořivosti

Tvoření v předškolním věku, to je zejména velká radost z vytváření něčeho nového a vlastního. Děti dostanou svobodu k vyjádření a rozvinutí své představivosti prostřednictvím palety výtvarných materiálů a technik. V procesu tvořivosti je zdůrazněn průběh činnosti, nikoliv finální výrobek.

Hudba a tanec

Naším prvotním úkolem je probudit v dětech radost z hudby a tance. Předškolní děti si písněmi, hrami a tanci vytvoří základ pro hudební a taneční dovednosti.